duben 2022: Konečně jsem našla aplikaci " diktuj "v češtině. Předtím jen anglicky a to ještě precizně vyslovovat. Což by mě potrénovalo v angličtině ale než jsem stihla myšlenku doříct, musela jsem začít hledat ve slovníku. Napadlo mě psát i v simple francais, to pak opravím, ale to bych musela francouzsky umět alespoň o 300 slov víc. Sám potkánci Sample Francie. No nevím, zatím se zdá, že to není o moc rychlejší než psaní rukou ale počítá to slova, nepíše interpunkce, aspoň něco. Dneska jsem si říkala: " a nakonec začala strašně psát a psala a psala" a říkala jsem si, že to bude jak s tím mým sportem, že mám sport strašně ráda, že se nestydím ho dělat, že vidím, jak strašnou úlevu mi přináší, jak  díky sportu jsem taková, jaká bych chtěla být povaha: klidná, hodná, milá, sebevědomá, odvážná a flegmatická. Sport zmírňuje úzkost. Dobrý je, že píšu se zavřenýma očima ale stejně nemůžu mluvit úplně rychle. Vždycky při psaní deníku mívám problém s tím, že než to napíšu, už myslím něco jiného,  tohle opravuje jazyk na spisovný, haha.  No a teď abych si pořídila toner do tiskárny, protože tohle přece nemůžu nikde tisknout veřejně. Srandovní je, jak člověk diktuje tu interpunkci. Akorát to nezachycuje to, když mluvím, že to má nějakou melodii, jako bych někomu vyprávěla, asi budu muset využívat diktafon nebo já nevím.  Nebo vznikne audiokniha dřív než tištěný text, hahaha.

O sportu tedy: 

Často vyprávím,  jak ze sportu jsem měla první čtyřku ve druhý třídě v notýsku za hod kriketovým míčkem. Hrozně jsem kvůli tomu brečela taky jsem se těch hodin bála. Byla to první věc, co mi nešla. Byla jsem zvyklá mít jedničky. Tohle znamenalo trénovat, nedovedla jsem si představit, že si vezmu kriketový míček a půjdu házet na dvorek do dálky jak by to asi udělal kdokoliv od Foglara nebo Stanislava Rudolfa, každej hrdina prostě. Než jsem šla do první, tak mě mamka přivedla na gymnastiku a tam trenér řekl, všichni jste mě dneska potěšili až na tuhle bačkoru a tím myslel mě, to mi bylo šest, ale možná jsem z toho nebyla tak smutná proto, že jsem měla růžovej dres, ten dres jsem dostala od kamarádky, který byl malej, mně byl teda taky malej ale nevadilo mi to.

Pak jsem šla na balet do kulturního střediska. Do baletního kroužku se přihlásily všechny  šestiletý holky z Aše, takže magmazel musela udělat  výběrko. Každej měl přeběhnout jeviště co nejkrásněji. Po mém pokusu řekla magmazel: a a a zkusíme nedupat jako sloni.

Tělocviku  jsem se bála, nevnímala jsem to jako hodiny odpočinku a že je to jedno. Šplh,  šplh mi šel, jediný šplh, koza blbý, to jsem se bála, vždycky mi nevyšla noha odrazová. Pak jsme hráli basket, to jsem nikdy nešla do těch střetů, ráda ustupuju. Ještě volejbal dobrý a vybika dobrý a soft celkem dobrý, pže tam člověk furt čučí jak péro.

zápis z aerobicu 23.4. 2022:Dneska jsem šla na normální aerobik a  zapomněla tepláky, tak jsem běžela na recepci, že si je tam koupím a ta holka mladá, co jsem jí předávala komiksovou cenu a má všechny barvy vlasů i různé malování v obličeji, tak ta řekla, zde si můžete i tepláky půjčit a byla tam šéfka, takový maminkovský typ, tyká mi a to se mi líbí, a říká, tenhle týden zapomnělo tepláky pět ženských, teda půjčovala jsem tento týden tepláky pěti holkám. Našla jedny, dneska sobota, takže asi fakt poslední, omlouvala se mi,jakého jsou střihu,  říkám, děkuji, 1000 krát lepší než kalhoty, a ty tepláky mi slušely, vypadala jsem jako mé aerobikové idoly z roku 98 a  cvičení taky, jenže tentokrát jsem nebyla tlusťoška, měla jsem jediná ze všech vidět pupík, to mi udělalo velkou radost a v šatně pak v telefonu  sms Y: teď tě hráli v rádiu 1., vodepsala jsem mu vtipně, moderátor že je zčazenej a hrabe  v šuplíku a řikám si, hm a tedkonc by řek noa pekná sobota a já bych řekla jo, no jdu do knihovny. A šla jsem do galanterie a do knihovny. V knihovně jsem si četla milence lady chaterlay, co všchno vypustili, a že si ho domů ani nepujčim, potřebuju tuten vytisk mojí nejoblíbenější edice s jemnými proužky, překlad nějaký ženský zroku 2014, lepší než ten, co četli v rozhlase. Půjčila jsem si bichli vostatních lawrencových povídek, celkem ba. Doma jsem pak videla od Y sms, že jejich dítě tancovalo na tu písničku. Napsla jsem mu něco vtipne a fajn, pže jsem byla moc vděčná takhle elegantně a rychle vědět, že má štastnej rodinnej život. Malem bych zapomněla, že stejně starý a mladší muži maj rodinný a spokojený životy. Mam velkou radost, krasně unavenou duši po sportu.

obr. z tvorby plakátu pro divadlo Bufet, též starý ale aktuální (2018?)  

obr. ilustrace z knihy Počong, stará ale pravdivá